Titulek: Co bude dále?
Úvodem bych chtěl říci, že článek uvedený v Havlíčkobrodském deníku je spíše novinářskou invencí pí. Saadouni. Podklady, které jsem Deníku poskytl, byly podstatně zkráceny a uvedeny v trochu jiných souvislostech. Celkově však článek neříká nic nového, co by již Chotěboř neznala. Nepatřím k lidem, kteří mají neustále chuť komentovat minulost, takže se budu dále věnovat současnosti a blízké budoucnosti.
Dne 1.3. došlo k předání sokolovny, čímž byl završen proces podání výpovědi z nájemní smlouvy ze strany občanského sdružení Perspektiva-ŠANCE. Kromě zástupců TJ Sokol Chotěboř se jednání zúčastnily i pracovnice Stavebního úřadu v Chotěboři. Budova (rozuměno zkolaudovaná část) byla přadána dle nájemní smlouvy, tj. v provozuschopném stavu (jedná se o sál, přísálí, jeviště, bufet v přízemí, první patro budovy, WC v mezipatře). Ostatní části budovy, které nebyly zkolaudovány, uvedlo občanské sdružení Perspektiva-ŠANCE do původního stavu, jak požadoval pan Svoboda jménem TJ Sokol Chotěboř ve své bohaté korespondenci. Jedná se o sklepní prostory, zadní vstupy do objektu, salonek v přízemí a podkroví). V obou případech, jak u zkolaudované, tak nezkouladované části, je třeba brát pojem "původní stav" s určitou rezervou, protože stav budovy je oproti roku 1995 zcela odlišný (byla provedena rekonstrukce elektroinstalace, vodoinstalace, ústředního topení, podlah, převážné části střešní krytiny, omítek atd., což si nikdo již zpět vzít nemůže). Z nezkolaudované části byl odinstalován hmotný majetek, který patřil občanskému sdružení Perspektiva-ŠANCE, a který se díky neprovedené kolaudaci nestal součástí budovy (tj. elektroinstalace, ústřední topení vč. kotlů, sociální zařízení, nábytek). Ze strany Stavebního úřadu byl tento postup shledán jako legální a odpovídající současné právní situaci.
Je samozřejmě otázkou, co bude s budovou dále. Ze strany TJ Sokol se objevovala naivní myšlenka, že budovu získá po ukončení nájmu zpět včetně celého vybavení, stavební dokumentace a dalšího příslušenství, které hradil nájemce. Logická konstrukce, že komu nic nepatří, tomu nemůže být nic ukradeno, byla zřejmě pro vedení TJ Sokol příliš složitou úvahou, takže se Policie ČR musela zbytečně zabývat trestním oznámením na neznámého pachatele a hledat věci, které TJ Sokol nikdy nepatřily, navíc se cosi mělo ztratit z prostor, které nebyly zkolaudovány (= právně neexistují). Výsledkem bylo odložení celé kauzy, protože TJ Sokol nedoložil doklady o tom, že "ztracené" věci v budově sokolovny někdy vlastnil.
Myšlenka, že by TJ Sokol Chotěboř začal budovu provozovat vlastními silami, je vzhledem ke složení členské základny a finančním zdrojům této organizace spíše odvážnou fikcí, než realitou blízké budoucnosti. Jen běžná údržba budovy představuje 500 tis. Kč ročně. V roce 2007 je třeba dokončit rekonstrukci střechy nad jevištěm, opravu vody, nové revize elekrointalace, vodoinstalace a plynu, znovu zpracovat podklady pro stavební řízení atd., hrubým odhadem investice v řádu 1 mil. Kč. Budova potřebuje stálého správce (min. na poloviční úvazek). Přestože škody po zimě nebyly v tomto roce tak značné, je nutno vzít v úvahu, že nevytápěná budova představuje každý den nárůst nákladů na opravy (zejména sádrokartonové prvky). Domnívám se, že vedení TJ Sokol Chotěboř zatím ani netuší, co provozování takové budovy představuje, o nějakém vlastním podnikatelském záměru nemluvě.
Po několika hospodských jednáních pravděpodobně dojde k tomu, že budova bude znovu pronajata jiné organizaci, která musí být dostatečně finančně silná (provoz tohoto objektu není možné hradit pouze z kultury). Ať bude nájemcem kdokoliv, bude potřebovat velkou dávku odvahy, protože TJ Sokol Chotěboř není organizací, která by si s dodržováním jakýchkoliv smluv dělala těžkou hlavu. Je však možné, díky personálnímu propojení vedení TJ Sokol s Městským úřadem v Chotěboři, že budova bude nabídnuta městu. Dojde tak možná k paradoxní situaci, kdy město, které mohlo před rokem získat celou budovu v provozuschopném stavu do podnájmu za několik desítek tisíc, nyní znovu začne utrácet peníze daňových poplatníků v řádech milionů za novou rekonstrukci objektu.
Titulek: reakce na poslední odstavec pana Širokého
Pane Široký, v posledním odstavci Vašeho článku píšete, že provoz sokolovny nelze hradit jenom z provozování kultury. Vzpomínám si na články pana místostarosty Linharta, který měl myšlenku ne jenom z kultury provozovat sokolovnu, ale ještě z výnosů opravovat chodníky po celém městě. Jak to tedy je ?
Titulek: Re:reakce na poslední odstavec pana Širokého

Pan Linhart se často vyjadřoval k mnoha věcem, v některých případech i k tomu, o čem toho mnoho nevěděl. Pravdou je, že v roce 2005 byl MěÚ Chotěboř nabídnut ze strany občanského sdružení Perspektiva-ŠANCE dlouhodobý podnájem celé budovy. Jedinou překážkou byla kolaudace. Občanské sdružení postupně dodalo všechny potřebné materiály, včetně statického posudku na strop nad sálem (tuto skutečnost mám písemně potvrzenou ze Stavebního úřadu). Chyběl pouze souhlas vlastníka budovy s kolaudací, což je jeden list A4 s podpisem statutárního zástupce TJ Sokol (buď p. Svobody - starosty, nebo pí. Tomáškové - jednatelky). Myslím, že pro MěÚ by nebyl problém se s se svým zaměstnancem, navíc vedoucím kultury, domluvit. Při jednáních o podnájmu jsem MěÚ předložil podrobný rozpis provozních nákladů budovy, včetně plánu tržeb pro rok 2005. MěÚ by hradil náklady na provoz (cca 500 tis. Kč ročně) + nájem, který od Perspektivy-ŠANCE požadoval TJ Sokol (cca 120 tis. Kč). Celkem by provoz město vyšel na 620 tis. Kč ročně. V době jednání s MěÚ mělo již občanské sdružení objednány pronájmy sokolovny za cca 300 tis. Kč, které by po podepsání podnájemní smlouvy automaticky přešly pod město. V roce 2005 by tak město v nejhorším případě doplatilo na provoz cca 320 tis. Kč, ale protože jednání se odhrávala na začátku roku 2005, dalo se s vysokou pravděpodobností předpokládat, že by se další objednávky pronájmu ještě objevily a doplatek města by byl výrazně menší (cca 50 tis. Kč). Objednávky se týkaly pouze zkolaudované části, tj. sálu, jeviště a balkonů. Po zkoladování celé budovy se daly předpokládat výnosy výrazně vyšší nad úroveň provozních nákladů.
V rámci ekonomických propočtů se samozřejmě ukázalo, že pouze kulturní akce nejsou schopny pokrýt provozní náklady budovy (každý týden by se muselo v budově konat kulturní představení s výnosem cca 30 tis. Kč, což není v Chotěboři reálné). Při zkolaudování celé budovy však byla vedle kultury možnost další ekonomické činnosti, např. pronájem pokojů v podkroví (pokoje byly plně zařízené a jejich úroveň byla velmi dobrá), provoz vinárny ve sklepě či využívání salonku s barem v přízemí (vše bez nutnosti investic). Nezanedbatelné by jistě byly i úspory MěÚ za využívání salonku pro jednání zastupitelstva, které si muselo v té době najímat cizí prostory, nebo využívání kancelářských prostor v podkroví (kanceláře byly plně funkční, s veškerou technologickou podporou), např. pro provoz úřadu práce či odd. kultury (nemusela by se rekonstruovat kancelář v kině). V neposlední řadě bylo možno budovu využívat pro realizaci vzdělávacích projektů, pokud by odd. kultury a regionálního rozvoje bylo schopno takové projekty zpracovat (s tehdejším vedoucím o tom pochybuji). Jen pro rok 2006 byly s občanským sdružením dojednány nájmy pro projekty z Evropského sociálního fondu ve výši cca 600 tis. Kč, které díky uzavření sokolovny nyní plynou do jiných měst a organizací. Je tedy zřejmé, že minimálně pro rok 2005 - 2006 by budova sokolovny město nestála ani korunu, a to bez nutnosti nějaké výrazné podnikatelské aktivity ze strany úředníků města. Na chodníky by zbylo určitě.
Bohužel ani možnost "bezpracného" příjmu města a záchrana budovy pro veřejnost nebyly dostatečným stimulem pro vedení Chotěboře zaujmout jasné stanovisko. V rámci zachování politického klidu se vedení města raději schovávalo za oblíbenou frázi o "sporu soukromých subjektů" bez ohledu na to, že dochází ke ztřetu zájmu mezi posláním odd. kultury a regionálního rozvoje a TJ Sokol Chotěboř.